Únor 2013

Vzpomínky

14. února 2013 v 20:57 | Hatake Jane

Vzpomínky

Co jsou to vzpomínky?
Vzpomínky jsou záznamy zážitků a vědomostí vytvořené naším mozkem. Díky schopnosti pamatovat si, máme možnost se učit a dále rozvíjet. Nebýt vzpomínek tak by jsme se také celý život učit jak se drží příbor nebo jak se splachuje.
Avšak kapacita mozku neni nekonečná. Ve chvíli kdy sojdeme za určitou hranici tak náš mozek začne vymazávat informace, které označí za méně potřebné. Například kde že máte brýle nebo klíče. Mozek má pamatování podobné jako u počítače. Krátkodobou, kterou mozek používá k okamžitým úkonům a následně ty data maže pokuď nejsou uloženy do dlouhodobé. Dlouhodobá tam jsou uloženy zážitky vědomosti, ke kterém se můžeme později vrátit. Jak moc později ovlivnuje jak moc tu vzpomínku máme zažitou.
Narozdíl od počítače si mozek lépe pamatuje věci s citovým prožitkem, což znamená že si lépe pamatujem trauma, štěstí a lásku.

Asi každý z nás má špatné vzpomínky, které by nejraději vymazal z paměti. Ale je dobře že se nedají vymazat. Můžeme se z nich poučit a vyvarovat se chyb. No a ty ostatní může potlačit. Tak jako já. Vzala jsem si z těch vzpomínek ponaučení to sem si zapamatovala a vzpomínky zazdila. Takže si v podstatě nepamatuju základku až do 7 třídy.
Ale vzpomínky nemusí být jen v nehmotné podobě. Moje vzpomínky se nacházejí i albumech plný fotek dokumentující můj život od mimina do současnosti. Také náš dům je plný vzpomínek. Na každou hloupost v mém pokoji. Na zákoutí zahrady. Je to místo kde jsem vyrůstala a kde žiju. Je to místo pro mě drahé. Je to domov, mé útočiště, místo klidu a odpočinku.
Mé vzpomínky jsou v předmětech, kterými se obklopuji.
A jak to máte vy?

Jsem zpět

14. února 2013 v 20:16 | Hatake Jane |  Co píšu...
Ahoj, po dvou letech se navracím na svůj blog. A s ním i jednoduchý design blogu. Blog tu zde ležel ladem skladem, ale nikdy jsem nelitovala jeho založení. Je tu spousta věcí které mám ráda. Přečetla jsem si i někeré mé staré povídky a když se na ně tak s odstupem dívám jsou děsný. Většina z nich jsou dospasný ale po papírech. Na víkend si beru úkol ty papíry najít. Nebude to sranda. Kdo ví kde je jim konec a já si už ani nepamatuji jaký jsem měla tehdy záměry.
No píši nové povídky ale ty nejsou určeny na zveřenění spíš jako pro moje vlastní potěšení. Nedržím se v nich totiž žádných spisovatelských pravidel takže jsou ještě horší než kdy jsem kdy psala.
Dodnes mě udivuje má povídka do SONP páč nechápu jak se svou dutou hlavou jsem mohla něco takového stvořit. No nic nebudu vás dále rušit. Nicméně "Jsem zpět."
always