Nakila- Kanadský žertík 2.část

26. dubna 2009 v 10:38 | Hatake Jane |  FF(FanFiction)
Už byla skoro tma, konečně odtrhla oči od místa, kde zapadlo slunce. Vstala a vydala se zpět. V uličkách byly rozsvícené lampy, ale tomu nevěnovala pozornost, zaslechla jak si cekem nahlas povídají Sakura a Naruto.
"Ché, Sakuro kdo vás takhle zřídil?"



"Nikdo, trénovali jsme na rozdíl od tebe!"


Mezitím Nakila došla k nim. "Ahojky, lidičky. Zdravím Kakashi."


Sakura a Naruto sborově: "Čauky."


Kakashi zvedl hlavu od čtení v knížce, aby se podíval co se děje za povyk. "Jé, ahoj Nakilo." A zase se vrátil ke knížce.


Nakila se otočila k Narutovi a škodlibě řekla: "Naruto, těšíš se?"


"Cheche, jasně, už se nemůžu dočkat."


Sakura se podezřívavě na ně koukla a povídá: "Počkat, počkat, těšit se na co? Co připravujete?!"


Kakashi už to nemohl vydržet: "No, nějakou blbovinu. Ale upřímně…taky by mě to zajímalo."


Nakila, aby nepřišly na pravdu musela zatloukat: "Jestli to nepovíte, tak vám to řeknu…plánujeme spustit chaos ve vesnici, ale pššš." Zívla. "Hmm, sem nějaká ospalá asi půjdu spát. A co vy?"


Naruto viděl, co tím naznačuje, fiktivně taky zívl. "No, já jdu taky. Dobrou."


Naruto a Nakila se s ostatními rozloučili.


Šli spolu uličkami úplně zticha, zahnuli za roh, do temné uličky. Nakila se rozhlídla kolem. "Takže dneska, přinesu rtěnky, fixy a tajnou zbraň." Šeptla, že jí skoro nebylo slyšet.


"Já, přinesu pasty, fixy."


"Super, takže v 11 u mě, jo Naruto?"


"Jo, čau."


"Ahoj."


Rozešli se. Nakila už byla u dveří svého bytu. -Hehe, to je ďábelský plán.- A začala se smát. Vešla do bytu, připravila věci do baťohu, svlékla se a šla se umýt. Z koupelny se jen ozývalo "Yura, Yura too…" To si zas Nakila prozpěvovala. Vylezla z koupelny a po schodech nahoru do pokoje se loudala. Konečně došla do pokoje. Pokoj byl osvícený měsíčním světlem, zatáhla závěsy a padla na postel. V tu chvíli usnula tvrdým spánkem.


Po nějaké době:


Buch, buch, buch… ozývalo se ze dveří. Nakila sebou trhla, až spadla z postele. Zase buch, buch. Koukla se na budík. -Ale ne, to už je 11.-
Rychle se oblékla a běžela dolů. Otevřela dveře a tam stál Naruto s nedočkavým úsměvem.


"Počkej Naruto. Jen si vezmu Baťoh." Ve spěchu hodila na rameno baťoh a vyrazili.


Po chvíli konečně dorazili k domu Sakury.


Nakila přiškrceným hlasem "Naruto, já to u ní neznám…"


"Neboj se já jo."


Skočili měkce na balkon, otevřeli dveře a vešli. Ocitli se ve velké místnosti,…



"Naruto, potichu." Sykla Nakila když zahlídla postel a v ní spící Sakuru.



Opatrně přišli k Sakuře. Nakila vzala červenou fixu a kolem levého oka udělala kroužek. Naruto vzal zelenou a udělal kruh kolem druhého oka. Pak vzal černou lihovku a na obličej jí napsal: "Jsem šprt, heč." A za tím smějící smalík.


A Nakila zbytek obličeje zaplnila klikyháky, čárkami, sluníčkami. Opatrně odešli na balkón a mohutným skokem byli pryč.


Skákali přes střechy domů, balkóny, stromy až dorazili na místo, před dům Kakashiho.


Nakila se opatrně rozhlídne a pošeptá Narutovi "Tady musíme být opatrnější.Kakashi by nás zabil."



Po špičkách vlezli dovnitř, ale Nakila byla překvapená, bylo to jak v tom snu co se jí zdálo. "Ložnice je támhle, aspoň myslím." A opravdu byla. Kakashi pokojně spal rozvalený na posteli. "Hele Nakilo, asi četl tu hloupou knížku do noci." Nakila se lépe podívala na Kakashiho a na hrudníku uviděla rozloženou knížku. "To není hloupá knížka, je umělecké dílo!" prohlásila.


Nakila vyndala rtěnku a fixy a udělali mu kolem očí čmáranice., zaštrachala v baťohu a skoro neznatelně šeptla "Teď je čas na mojí tajnou zbraň."


A z baťohu vyndala plechovku a v ní červená barva. Velice, velice opatrně tu barvu vlili Kakashimu do vlasů až je měl rudý jako rak.



Nakila vrátila do baťohu plechovku a už byla na odchodu, když Naruto "Nakilo, počkej. Teď máme mimořádnou možnost…"


"Možnost,…na co?"


"Přece abychom zjistili jeho pravou tvář."


"Jsi blázen?! Vždyť ho probudíme." - stejně tu tvář bych chtěla vidět :) -


"Nakilo, ty máš jemný prsty, prosííím." Poprosil žalostně.


"No, tak jo." Ale začali se jí klepat ruce.


Vrátila se, pozvedla je k masce, ale ucuknula. Nakonec se jí prsty uklidnily. Zvedla ruce, jemně chytila okraj masky a stáhla jí. Nakila a Naruto na tu tvář civěli pěknou chvíli. Najednou se Kakashi pohnul, tak radši Nakila a Naruto zdrhli.


Šli uličkou a Naruto se udiveně zeptal: "Nakilo, jak jsi věděla kde je jeho ložnice?"


A Nakila přemýšlela, co mu má říct. -Přece mu nemůžu říct, že se mi o tom zdálo. Hmm… -


"Víš co Naruto, já ani nevim, prostě jsem to tušila."


"Aha. Ale já se už nemůžu dočkat rána, jak budou šílet."


"He. To nás asi zastřelej?" A začali se smát. Už byly u bytu Nakily.


"Hele Nakilo, tak čau uvidíme se ráno." A hlasitě se zasmál.


"Chichi, já se budu muset držet, abych se netlemila. To bude sranda, Tak čau."


Crrrr, ozval se ráno nemilosrdně budík. Nakila ještě celá rozespalá vstala, hodila na sebe župan a seběhla po schodech dolů. Namazala si rohlík s marmeládou, a uvařila si čaj. Nasnídala se a pak se šla do koupelny umýt. Z koupeny se pro změnu ozývalo "Fighting Dreamers,…., Fighting Dreamers" Oblékla se a běžela ven. Došla, až na křižovatku kde na ní čekal Naruto.


"Ahój Nakilo, tak jak ses vyspala?"


"Ahojky, jo jde to. Kde jsou všichni?"


"Teprve přijdou."


Chacha…ozvalo se z postraní uličky. Nakila a Naruto se otočili tím směrem a div nevyprskli smíchy jako ostatní lidé. Kakashi měl rudý vlasy jako rak a kolem pravého oka sluníčko od fixy. Nakila se zhluboka nadechla a vydechla. "He.Kakashi co se ti stalo?"


"Někdo si ze mě vystřelil." Řekl nakvašeně.


"Ze mě taky." Všichni se koukli tím směrem, odkud měl být ten hlas. A tam stála naštvaná Sakura. Na obličeji se pyšnil nápis Jsem šprt, heč., a vybledlý klikyháky.


"Vůbec to nejde smýt, hlavně ten nápis.GRRR."


Nakila už už málem vyprskla, tak rychle řekla: "Pojď se Naruto projít."


"Jo, jasně." Odešli od nakvašených obličejů. Cestou Nakila naznačila aby Naruto mlčel, protože věděla, že jsou sledováni.


Najednou ale řekla: "Schválně, kdo bude první tam, kde jsme byly včera."


Rozeběhli se jak splašený. Po chvíli dorazili na onu temnou uličku, kde se včera domlouvali. Nakila se ujistila, že jsou sami. "Cheche, ti ale šílej."


"Jo, to teda jo. Se nám to podařilo." A rozesmáli se na celé kolo.


V tom ale před ně skočil Kakashi. "Aha, tak takhle to je."



A podíval se na oba dva, jako by je chtěl zabít.

Předchozí díl: Kanadský žertík 1.část




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naru-San♥ Naru-San♥ | Web | 1. července 2009 v 11:06 | Reagovat

Hustě sem zvědavá co jim udělá xD Honem pokráčko  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama